Utíká a ohlíží se. Bojí se a slyší vlastní dech.
Vzduch jakoby jí bránil v útěku, za ní jde slyšet cizí běh.
Ona běží, ústa jí plní její vlastní krev.
Najednou ticho a všude klid, kroky už nejsou, vítr všude ztich.
Holčička k zemi upadla, hlína se krví nasákla.
Jen vítr teď hučí v okolí a černý havran křičí ve větvích.
Žádné komentáře:
Okomentovat