Nekončící den - 4. část

Uběhlo několik měsíců. Moje maturita se blížila a s Norou jsme se dali dohromady. Nevadilo mi, že je hluchá. Naučil jsem se znakovou řeč a tenhle detail byla jediná chybka na jinak dokonalé Noře. Byl jsem šťastnější než kdokoliv jiný. Nora byla má úplně první přítelkyně. Trávil jsem s ní hodně času, rozuměla  si s mými kamarády. Vše bylo dokonalé.

"Jaký to je chodit s hluchou?" zeptal se Jim u našeho pravidelného obědu. 

"Dobrý. Teda... Nevadí mi to. Miluju jí a to jestli slyší nebo ne na tom nic nemění," odpověděl jsem a dal si do úst další kus pizzy. Oči mě od nočního čtení bolely, ale unavený jsem nebyl.

"Řve když to děláte?" řekl s plnou pusou Phil a Jim se zasmál. Položil jsem díl pizzy a kopl Phila do nohy. 

"Jseš idiot. A... My nic neděláme," vysoukal jsem ze sebe a rychle se napil vody.
 "Cože? To jako nic?" zeptali se oba skoro současně. "Jo. Co je na tom tak divnýho?" cítil jsem jak rudnu "Vůbec nic, kámo" řekl Jim a soucitně mě poplácal po rameni. 

Tím jak rychle se blížila naše maturita, zvyšovaly se i hromady knih, které jsme museli studovat. Měl jsem výhodu v tom, že jsem mohl studovat celou noc. Moje nespavost se nezlepšila. Pořád jsem byl vzhůru. Můj nejdelší spánek trval asi 1,5 hodiny a kupodivu mi stačil. Z biologického hlediska naprosto nemožné. 

Maturita čekala samozřejmě i Noru a i když jsme se několikrát snažili učit se společně, nešlo to. Nemohl jsem se v přítomnosti té nádherné bytosti soustředit.

Moje maturita proběhla skvěle. Já, Nora, Jim i Phil jsme úspěšně odmaturovali a začali se chystat na večírek. Jim pozval jeho nejlepší kamarádku Penny. Vysokou, hodně štíhlou blondýnu s modrýma očima. Phil šel se svojí přítelkyní Tracy. Středně vysokou slečnou s dlouhými zrzavými vlasy a zelenýma očima, které zvýrazňovali její pihy na drobném nose. Mezitím co si šly holky shánět šaty, já, Phil a Jim jsme seděli na podlaze a hráli videohry. Naši rodiče nám sháněli obleky.
"Co kdybychom šli holkám naproti?" navrhl Phil a vstal. Jim i já jsme souhlasili a tak jsme vyšli.
Celou cestu jsem myslel na to jaké šaty bude Nora mít. Jak moc v nich bude nádherná. Jak si bude česat vlasy a jak nádherně bude vonět. Na to jak se budeme fotit a jak neskutečně ji miluji.

"Jasone!!" zaslechl jsem Philův křik, který v sobě měl neuvěřitelnou hrůzu. Hrůzu jakou jsem nikdy neslyšel. Tak neskutečnou a hmatatelnou. Potom se ozvala dutá rána a kvílení pneumatik.
A pak jsem ucítil tu obrovskou bolest. Ležel jsem na zemi a prožíval ta spalující muka. Jakoby mi někdo žhavými kleštěmi rval kusy masa, jakoby do mě někdo řezal tupým nožem a lámal všechny kosti. Začal jsem lapat po dechu, nemohl jsem se nadechnout. Slyšel jsem vlastní srdce jak divoce bije a můj hlas v hlavě řval "To je špatně! Ne! Ne! To není pravda! Jasone, opovaž se přestat bojovat!!" Země pode mnou jakoby hořela, nic jsem neviděl ani neslyšel. Jediné co jsem naprosto reálně vnímal byla ta obrovská bolest procházející celým mým tělem. Snažil jsem se díky ní zůstat při vědomí.
Nevím jak dlouho jsem tam ležel a trpěl. Mohlo to být pár vteřin, mohla to být celá věčnost. Pak bolest skončila. Byl konec. Světlo. Pak tma.
...Konečně jsem spal.