Měl jsem cítit lítost, smutek, bezmoc. Nic z toho jsem necítil. Přestal jsem být Greg a stal jsem se prázdnou schránkou.
Vadilo mi to? Ne.
A tak jsem tam stál. Slunce nemilosrdně pálilo mou kůži, lehký a skoro nepostřehnutelný vítr mi pohyboval s vlasy. A ona... Ona nastupovala k němu do auta. Nasedla. Zavřela dveře. Otočila se na mě a kývla hlavou. Bylo to neslušné a naprosto nicneříkající gesto. Ale ona byla neslušná a nicneříkající. Udělal jsem tedy to samé. Přikývla a dala pokyn řidiči, aby jel.
Chvíli jsem auto sledoval. Vytáhl jsem krabičku cigaret, jednu jsem stiskl mezi zuby a zapálil. Vydechoval jsem kouř a koukal do prázdna.
Miloval jsem ji. A ona milovala mě. Jen trochu jiným způsobem... Ani nevím proč se mnou vlastně začala chodit. Nejspíš z lítosti, kterou ke mně ze začátku cítila.
Myslel jsem, že se bolesti vyhnu. Vždy jsem přeci věděl, že mě nemiluje...
....Ale bolest se dostavila. Silná a spalující. Nemohl jsem spát, jíst..Myslel jsem jen na to jaké to bylo ze začátku. Jak jsem ji mohl objímat a líbat. Jak jsme se procházeli, prsty propletené mezi sebou, něžné hlazení po zápěstí.
Na tohle všechno jsem vzpomínal a tohle všechno mi způsobovalo tu hroznou bolest.
Bylo by lepší kdyby mě odmítla hned. Teď jsem věděl, že je v novém bytě u kluka, který je sice neuvěřitelně hloupý, ale ženám se bůhvíproč líbí..
Je to nefér. Strašně moc nefér.
Slzy mi máčely tvář. Byl to nezvyklý jev. Já nejsem člověk co by brečel. Ale teď jsem to dělal. Seděl jsem u kuchyňského stolu, kouřil a brečel. Byt se bez její přítomnosti zdál prázdný,...Já jsem si připadal prázdný..
Chtěl jsem zapomenout na všechno co se stalo, ale můj mozek mi to naopak připomínal. Čím víc jsem se snažil nemyslet, tím víc jsem to dělal. A najednou jsem to všechno prožíval znovu. Vše co se mezi námi za ten rok stalo. A vždy kdy jsem si vzpomněl, že už se to nikdy nestane, zabolelo to.
Rozbalil jsem druhou krabičku cigaret. Ona neměla cigarety ráda. Musel jsem kouřit venku. Dělat to doma se mi líbilo, ale dal bych všechno za to, aby mi znovu řekla, ať s tím jdu ven.
Vstal jsem, típl cigaretu a vešel do ložnice. Vzal naši fotografii co ležela na nočním stolku.
Objímám jí tam a dávám pusu na čelo. Ona se nuceně usmívá, ruce podél těla, oči obrácené do prázdna. Čím víc jsem se na ni díval, tím víc jsem vzpomínal. A čím víc jsem vzpomínal, tím víc to bolelo. Bylo to pořád do kolečka. Prvně se mi vybavilo naše první objetí, první procházka s propletenými prsty, první pusa, první milování,...
...Všechno tohle se mi vybavovalo a všechno tohle mě zabíjelo.
Žádné komentáře:
Okomentovat