It's time to act.

Sledovala jsem ty lidi, kterým zbývala asi jen necelá půlhodina života. Stáli na trávníku, seděli na lavičkách, povídali si, smáli se. Postavila jsem se doprostřed toho všeho. Pár lidí se na mě podívalo, ale nevšímali si mě.

K noze mi přiklusal můj pes. Nepodívala jsem se na něj, ale věděla jsem, že vedle mě stojí. Neklidně přešlápl. "Ještě chvíli," řekla jsem a pohladila ho po mohutné vlčí hlavě. Prsty se mi bořily do jeho husté srsti. Posadil se, průzračně modrýma a chladnýma očima sledoval všechny okolo, stejně jako já. Byl to výjimečně inteligentní pes.
Oba jsme je sledovali a oba jsme věděli co bude následovat.
Začala jsem počítat tváře kolem nás. Osm. Přesně osm lidí, z toho dvě děti a jeden stařík. Nebylo to moc.
Sundala jsem si batoh, vyndala zbraň, poplácala psa po boku. Postavil se a díval se na mě. Začala jsem počítat. Nahlas. "10...9...8...7..," lidé si mě všimli, všimli si vlčího psa a mé zbraně, ale nic nedělali. "...6...5...4..," pokračovala jsem, oči my těkaly. Matka vzala své děti za ruku a rychlou chůzí začali opouštět své místo. Namířila jsem na ně. "Běž zpátky, tam kde jsi stála," řekla jsem tiše, ale věděla jsem, že mě slyší. Šla.
"...3...2...1..," nikdo z nich ani nedýchal, všichni mě sledovali, čekali co udělám.
"Nula," vyslovila jsem s roztaženým úsměvem. Pes okamžitě zareagoval. Začal lovit, já střílet. Všude byl křik a chaos. Já se smála. Pes po každé ulovené kořisti hlasitě zavil.
Osm lidí. Osm těl. Neuvěřitelné množství krve.
Byl konec.
Přešla jsem k mrtvému tělu muže, kterého jsem zabila. Byl mladý, nemohlo mu být víc než třicet let. Prohlížela jsem si hrůzu v jeho mrtvých očích. Líbilo se mi to.
O kousek dál leželo mrtvé dítě. Pes mu utrhl obličej, krvavé tělo leželo na vlhké zemi. "Pojď," řekla jsem. Pes okamžitě přiběhl k mé noze. Čumák i chlupy měl slepené krví. "Doufám, že ses najedl, nic víc mít nebudeme," položila jsem mu ruku na hřbet. Pes se posadil. To znamenalo, že už v jídle pokračovat nehodlá. Přikývla jsem. Z batohu jsem vytáhla igelitovou tašku a přešla k ženě, která tak moc chtěla odejít. Kapesním nožem, jsem jí odřízla pár kusů masa. "Večeře," pronesla jsem s širokým úsměvem, krvácejícím kusem těla jsem psovi mávala před čumákem. Dala jsem ho do tašky a do batohu. Už jsem se těšila na večerní hostinu. Krvavé dlaně jsem otřela do trávníku vedle starcovi hlavy. "Jdeme?" zeptala jsem se svého vlčího komplice. Zvedl se a šel směrem k cestě.

                                       Cestou si naposledy kousl do bezvládného holčičího těla.