Neutečeš.

Můžeš utíkat jak rychle chceš. Můžeš mít náskok, tak velký jak jen chceš. Ale stejně tě dožene. Neutečeš. Nemáš šanci utéct. Ona je vždy o krok napřed. Chceš zabočit? Ona už čeká za zatáčkou. Chceš si oddechnout? Už čeká na odpočívadle.
 Jak můžeš být tak hloupý a myslet si, že jsi rychlejší nebo snad chytřejší? Nejsi. Nikdy jsi nebyl a nebudeš. Nebude se tě ptát, prostě přijde.

"Ach, ubohý člověče," směje se a kroutí hlavou.
Čím víc jí chceš uniknout, tím jsi k ní blíž. A čím víc se snažíš rozumět její řeči, tím hloupější jsi.
"Snažíš se nebát, cítím to. Páchneš strachem. Jsi v kleci a nemůžeš mi utéct,"
Proč se ale bojíš? Bojíš se bolesti? Nebo snad toho, že ty už nikdy nebudeš ty? Ne. Ty se bojíš nevědomosti. Bojíš se, protože neznáš Smrt. Nevíš jaká je... A to tě nejvíc děsí.
A co spravedlnost? Ptáš se, zatím co lapáš po dechu a ohlížíš se, jakoby jsi snad věřil, že Smrt někdy může být za tebou. "Já jsem spravedlnost," odpovídá s klidem Smrt. Ale ty ji nevěříš. I přes to, mluví pravdu. Smrt je spravedlnost. Bere si totiž všechny. To znamená, že si vezme vrahy, ale i děti.
Ano. Znamená. Mimina, batolata, dospělí, hodní či zlí, co na tom záleží?
Všichni tak zoufale touží po životě, ale proč...?

/A/