Nekončící den - 3. část

Takže skutečně nikdy neuslyším její hlas.
Díval jsem se jak se její ruce pohybují ve vzduchu. Jak její ruce mluví řečí, které nerozumím. Tak moc jsem těm rukám chtěl rozumět.
"Ahoj, jsem Nora. Dřív jsem žila na Floridě, ale kvůli osobním záležitostem jsem se já, táta a máma rozhodli přestěhovat se sem. Hluchá jsem od narození, ale doufám, že i tak si dokážeme porozumět," ozval se hlas ženy. Ten hlas mohl patřit Noře. Mohla tu stát a vše nám říct svým hlasem a ne svýma rukama. Žaludek se mi zhoupl a krk stáhl. Bylo to neuvěřitelně nefér.

Profesor Noře i ženě poděkoval. Nora si sedla do první lavice, žena vedle ní. Díval jsem se zhypnotizovaně na tabuli, neschopen jakéhokoliv pohybu. Phil se ke mně naklonil "Hele proč na nás ta hluchá tak civí?" zvedl jsem hlavu a chtěl ho loktem bodnout do žeber, ale pak mi začal docházet úplný význam jeho slov. Nora se na nás opravdu upřeně dívala, trochu se usmívala.
Ke konci hodiny se na mé lavici objevil papírek. Byl to vzkaz od Nory.

Ahoj sousede. Nechceš jít o přestávce na dvůr?
-N.

Bože. Měla tak krásný rukopis. Podíval jsem se na ní a lehce přikývl. Usmála se.
-
O přestávce jsem na ní čekal u dveří. Vyšla brzo a hned zamířila ke mně. V ruce měla blok, černé vlasy jí rámovaly světlý obličej, nafialovělé rty se usmívaly. Byla překrásná. "Ahoj," řekl jsem. Nemohla mě slyšet a svojí hloupost jsem si uvědomil pozdě. Vzala blok a napsala Ahoj. Umím odezírat a její úsměv se rozšířil ještě víc. Také jsem se usmál. "Chceš cigaretu?" nabídl jsem jí. Přikývla a tenkými prsty si jednu vytáhla.
A tak jsme tam jen tak stáli a kouřili. Občas se na sebe usmáli. Já nemluvil, ona nepsala.
Ale nebylo to takové to trapné a nekončící ticho. Bylo to úžasné, atraktivní a naprosto všeříkající ticho.
Po zazvonění jsem tipl cigaretu a dal si žvýkačku, máma neměla ráda cigaretový kouř. Nora udělala to samé.
Vážně se mi líbíš Jasone Wespre, napsala. "Vážně se mi líbíš Noro.." došlo mi, že neznám její příjmení. Nora Evelin Marksová, napsala na roh bloku a podívala se na mě těma nejkrásnějšíma zelenýma očima v dějinách lidstva. "Vážně se mi líbíš Noro Evelin Marsková," řekl jsem a dal si balíček cigaret do kapsy.