"Já jsem nikdy nevěřil v lásku. Asi to bude proto, že jsem ji nikdy nezažil. Nikdy jsem nepatřil k těm krásným a oblíbeným lidem. Byl jsem vždycky ten kluk, který byl všude poslední, ostatní se mu smáli... Ale bylo mi to fuk. Měli mě za hloupého, ale to oni byli vždy ti hloupí.
Když mi bylo 16 všichni si začali domlouvat rande, tajně pili alkohol a zkoušeli cigarety. Ve 25 začínali zakládat rodiny, stavět domy. Ve 30 odjížděli na dovolenou... No a teď. V neskutečně děsivých a při tom krásných 75 letech sedí ve svých domech obklopeni dětmi a vnoučaty, pijí na zahradách ovocné limonády a hrají žolíky.
Můj život je jiný. Nikdy jsem nezažil lásku, první polibek, první milování... Nikdy jsem nic nezažil.
Posledních 20 let sedím v mém křesle u okna, čtu noviny, piji kávu a poslouchám ostatní v pečovatelském domě. Jsme jako odložené hračky. Jsme staří, nevyužití, uplně zbyteční.
A já jsem zjistil, že sem nepatřím. Nepatřím do tohoto domu. Nepatřím mezi tyto lidi, do tohoto města,... Nepatřím do tohoto světa," muž dočetl a rozhlédl se "Nic víc tam není?" zeptal se druhý muž "Ne," odpověď se ve vyprázdněném pokoji rozléhala. "Byl to hlupák," řekl druhý, zažloutlý papír hodil na zem. Otevřel dveře a odešel z pokoje. První si povzdechl. Přešel pokoj až ke dveřím. "Nebo jsme hlupáci my," zašeptal při pohledu na starcovo oběšené tělo.
Když mi bylo 16 všichni si začali domlouvat rande, tajně pili alkohol a zkoušeli cigarety. Ve 25 začínali zakládat rodiny, stavět domy. Ve 30 odjížděli na dovolenou... No a teď. V neskutečně děsivých a při tom krásných 75 letech sedí ve svých domech obklopeni dětmi a vnoučaty, pijí na zahradách ovocné limonády a hrají žolíky.
Můj život je jiný. Nikdy jsem nezažil lásku, první polibek, první milování... Nikdy jsem nic nezažil.
Posledních 20 let sedím v mém křesle u okna, čtu noviny, piji kávu a poslouchám ostatní v pečovatelském domě. Jsme jako odložené hračky. Jsme staří, nevyužití, uplně zbyteční.
A já jsem zjistil, že sem nepatřím. Nepatřím do tohoto domu. Nepatřím mezi tyto lidi, do tohoto města,... Nepatřím do tohoto světa," muž dočetl a rozhlédl se "Nic víc tam není?" zeptal se druhý muž "Ne," odpověď se ve vyprázdněném pokoji rozléhala. "Byl to hlupák," řekl druhý, zažloutlý papír hodil na zem. Otevřel dveře a odešel z pokoje. První si povzdechl. Přešel pokoj až ke dveřím. "Nebo jsme hlupáci my," zašeptal při pohledu na starcovo oběšené tělo.
Žádné komentáře:
Okomentovat