Pondělí, 6:42
Vyčistila jsem si zuby a přehodila si tašku přes rameno. "Čau!" zaječela jsem ze schodů "Čau," ozvala se mamka "Jojo, měj se zlato," řekl taťka.
Vyčistila jsem si zuby a přehodila si tašku přes rameno. "Čau!" zaječela jsem ze schodů "Čau," ozvala se mamka "Jojo, měj se zlato," řekl taťka.
Vyšla jsem z domu a nasedla na kolo. "Charlie!" ohlédla jsem se. Byla tam Anička, stála na bruslích a přibližovala se ke mně. "Ahoj!" řekla a zazubila se na mě. "Čau..." zahučela jsem a prohlédla si její oblečení, které muselo stát majlant. "Jedeš do školy?" "Co myslíš?" asi není moc chytrá..
"Pojedu s tebou." usmála se "A kam jako jedeš ty?" "Do školy. Říkala jsem ti, že chvilku budu bydlet s mámou. Tak budu chodit do školy tady," no super, tak to se jí nezbavím... "Aha, no fajn" a tak jsme vyjely. Cestou něco říkala ale vůbec jsem jí neposlouchala. Myslela jsem na to jaký by to bylo kdyby stromy létaly a na to jaký by to bylo, kdyby se zkřížila moucha s koněm.
"Jaký máš známky ve škole?" zeptala jsem se najednou. Podívala se na mě jako bych ji skočila do řeči a nejspíš to tak i bylo "Mám jedničky," "Hmm" zahučela jsem a začala zuřivě šlapat. Nesnášela jsem všechno a všechny co jsou jiní než většina. Co se liší od průměru. Ať ve škole nebo prostě v životě. A Anička se k průměru otáčela zády pořád. Vzhled, projev, známky... Ve všem byla naprosto dokonalá a neobyčejná. A to mě štvalo.
Dojely jsme do školy. Slezla jsem z kola, popostrčila si brýle a bez jediného pohledu na Aničku vešla do školy. V šatně si odložila helmu, bundu a boty. Vyšla jsem schody a otevřela naší třídu. Ohlédla jsem se. Anička mě ve všem napodobila. Přišla jsem do třídy. V zadních lavicích seděl Tobias spolu s Jonášem. Usmála jsem se. Patřili do skupiny lidí, které jsem měla ze všeho nejradši. Přešla jsem k nim. Slyšela jsem jak Anička za mnou přerývavě dýchá. "Ahoj" pozdravila jsem je. Oba dva nastavili pěst. Ťukli jsme si. "Kdo seš ty?" řekl Tobias s pohledem upřeným na Aničku "Anička, jsem tu jen na pár dní," zase ten její debilní úsměv. "Moc mě těší," řekl Tobias, okamžitě na nahou a potřásl jí rukou. Jonáš se na ni podíval ale neprojevil žádný zájem. Tobias ji ale hned začal popisovat sebe, školu a snad každý centimetr města. Upřeně se na ni při tom díval. Sedla jsem si k Jonášovi. "Tak co na ni říkáš?" zašeptala jsem "Je mi fuk," řekl a zíral do mobilu. Jeho reakce mě potěšila. "Ale je hezká, počkej až přijdou ostatní," podíval se na mě. Věděla jsem že má pravdu. Jen jsem nechtěla aby ji měl.
Ve třídě se začali hromadit lidi. Mezi nimi přišel i zbytek naši party. Sam, Alex a Tom. Sam - kluk, který měl přehled o všech ve třídě na Aničku sice nemluvil ale dlouho si ji prohlížel. Alex, náš nejexotičtější přítel - Vietnamec milující jízdu na koni, Aničce potřásl rukou, ale dál se o ní nezajímal. A Tom, bezpochyby nejchytřejší z nás, Aničku přivítal v našem městě potřesením ruky a chvíli s ní ze slušností konverzoval. Největší zájem ale projevoval Tobias.
Zazvonilo. Učitel začal s výkladem a najednou se rozrazily dveře. "Brý den. Se omlouvám. Já zaspal." vyhrkl poslední člen naší party - Lenny. Lenny byl ten nejflegmatičtěji uvažující člověk jakého jsem kdy poznala. Bylo jen velmi málo věcí co ho naštvaly a byl to neuvěřitelný šašek. I on se na Aničku dlouho díval. Zaslechla jsem její jméno v rozhovoru Lennyho a Tobiase... Ještě jsem zaslechla "zadek" a "super",ale nechtěla jsem dělat unáhlené závěry.
"Pojedu s tebou." usmála se "A kam jako jedeš ty?" "Do školy. Říkala jsem ti, že chvilku budu bydlet s mámou. Tak budu chodit do školy tady," no super, tak to se jí nezbavím... "Aha, no fajn" a tak jsme vyjely. Cestou něco říkala ale vůbec jsem jí neposlouchala. Myslela jsem na to jaký by to bylo kdyby stromy létaly a na to jaký by to bylo, kdyby se zkřížila moucha s koněm.
"Jaký máš známky ve škole?" zeptala jsem se najednou. Podívala se na mě jako bych ji skočila do řeči a nejspíš to tak i bylo "Mám jedničky," "Hmm" zahučela jsem a začala zuřivě šlapat. Nesnášela jsem všechno a všechny co jsou jiní než většina. Co se liší od průměru. Ať ve škole nebo prostě v životě. A Anička se k průměru otáčela zády pořád. Vzhled, projev, známky... Ve všem byla naprosto dokonalá a neobyčejná. A to mě štvalo.
Dojely jsme do školy. Slezla jsem z kola, popostrčila si brýle a bez jediného pohledu na Aničku vešla do školy. V šatně si odložila helmu, bundu a boty. Vyšla jsem schody a otevřela naší třídu. Ohlédla jsem se. Anička mě ve všem napodobila. Přišla jsem do třídy. V zadních lavicích seděl Tobias spolu s Jonášem. Usmála jsem se. Patřili do skupiny lidí, které jsem měla ze všeho nejradši. Přešla jsem k nim. Slyšela jsem jak Anička za mnou přerývavě dýchá. "Ahoj" pozdravila jsem je. Oba dva nastavili pěst. Ťukli jsme si. "Kdo seš ty?" řekl Tobias s pohledem upřeným na Aničku "Anička, jsem tu jen na pár dní," zase ten její debilní úsměv. "Moc mě těší," řekl Tobias, okamžitě na nahou a potřásl jí rukou. Jonáš se na ni podíval ale neprojevil žádný zájem. Tobias ji ale hned začal popisovat sebe, školu a snad každý centimetr města. Upřeně se na ni při tom díval. Sedla jsem si k Jonášovi. "Tak co na ni říkáš?" zašeptala jsem "Je mi fuk," řekl a zíral do mobilu. Jeho reakce mě potěšila. "Ale je hezká, počkej až přijdou ostatní," podíval se na mě. Věděla jsem že má pravdu. Jen jsem nechtěla aby ji měl.
Ve třídě se začali hromadit lidi. Mezi nimi přišel i zbytek naši party. Sam, Alex a Tom. Sam - kluk, který měl přehled o všech ve třídě na Aničku sice nemluvil ale dlouho si ji prohlížel. Alex, náš nejexotičtější přítel - Vietnamec milující jízdu na koni, Aničce potřásl rukou, ale dál se o ní nezajímal. A Tom, bezpochyby nejchytřejší z nás, Aničku přivítal v našem městě potřesením ruky a chvíli s ní ze slušností konverzoval. Největší zájem ale projevoval Tobias.
Zazvonilo. Učitel začal s výkladem a najednou se rozrazily dveře. "Brý den. Se omlouvám. Já zaspal." vyhrkl poslední člen naší party - Lenny. Lenny byl ten nejflegmatičtěji uvažující člověk jakého jsem kdy poznala. Bylo jen velmi málo věcí co ho naštvaly a byl to neuvěřitelný šašek. I on se na Aničku dlouho díval. Zaslechla jsem její jméno v rozhovoru Lennyho a Tobiase... Ještě jsem zaslechla "zadek" a "super",ale nechtěla jsem dělat unáhlené závěry.
Žádné komentáře:
Okomentovat