Všechno jednou končí - 4. část

O PŮL ROKU POZDĚJI

Tobias omezil veškerou komunikaci na pozdrav, když jsme se náhodou potkali. Tom si našel nové kamarády, přítelkyni a na nové škole se mu líbilo. Ani jednomu z nich jsme nechyběli a já to nechápala.

Středa, 12:45

"Nejdeme na oběd?" řekla jsem a přerušila tak ticho, které teď v naší skupině vládlo. I když to bylo už půl roku, nikomu nepřestali chybět. "Ne," odpověděl Jonáš, který jejich odchod snášel nejhůř. Začínal mě dost štvát. Byl na všechny zlý a zbytečně agresivní. Sam se na něj podíval, mezi obočím se mu udělala vráska. Věděla jsem na co myslí. Na to stejné na co jsem myslela já. 

Jonáš se chová jako naprostej kretén. Podíval se na mě. Kývla jsem na znamení souhlasu. 

Lenny seděl a něco čmáral na stůl. Už to bylo dlouho co jsem slyšela jeho bezstarostný smích.

Alex koukal z okna. "Mám hlad," řekl najednou. Byla to  po dlouhé době co promluvil. "Hele Jonáši, jestli nechceš jíst tak fajn, ale my jsme hladový, takže jdeme na jídlo. Když si to rozmyslíš, přijď," řekla jsem a společně s Alexem, Lennym a Samem se otočila k odchodu. "Polibte mi prdel," řekl Jonáš a ukázal nám prostředníček. Prudce jsem se otočila. Nesnášela jsem jeho nový styl chování. Přešla jsem k němu a dala mu facku. V té facce bylo všechno. Neskutečná zlost na Tobiase, že nás opustil kvůli nějaké krávě. Zlost na Toma za to, že nás tady nechal. A obrovská zlost na Jonáše, že se chová jako fracek. Ruka mě po ráně bolela, ale nevnímala jsem to. Se staženým obočím a zaťatými pěstmi jsem sledovala Jonáše, který si držel tvář a v očích měl ten největší vztek jaký jsem kdy viděla.

"Přestaň se konečně chovat jako vůl!" zařvala jsem mu do obličeje. Odstrčil mě takovou silou, že jsem upadla na zem. Podíval se na mě a křikl ještě hlasitěji než před tím já. "Jsi jenom ubohá kráva, co si myslí jak není úžasná! Nesnáším tě!" 

Čtvrtek, 17:51

Seděla jsem na posteli ve svém pokoji. Na klíně jsem měla svůj notebook a zírala na zelenou tečku na Facebooku u Tomova jména. Hrozně jsem chtěla napsat mu jak hrozně mi je. Říct mu, že mi neskutečně chybí a že ho teď potřebuji víc než kdykoliv jindy. Chtěla jsem mu popsat co se včera stalo... Nenapsala jsem mu. I přes to, že jsem totiž hrozně chtěla, věděla jsem že by o to nestál. Má teď jiné kamarády.

Úterý, 14:40

Uběhly dva týdny a naše parta přišla i o Jonáše. Přestal se s námi vídat a začal nás naprosto ignorovat.